Více než 20 let jsem seděla na jedné straně stolu. Letos jsem si přesedla. A nestačila se divit.
Jsem Alena Šindlerová a v HR se pohybuji od roku 2004. Za tu dobu mi prošla rukama pěkná hromada životopisů. Posuzovala jsem kandidáty, vedla pohovory a myslela si, že o hledání práce už něco vím.
No, a pak jsem ji začala hledat sama.
Najednou jsem byla tou, která ladí životopis, posílá ho do světa a čeká, jestli se někdo ozve. A občas čeká. A čeká…
Zjistila jsem, že některé věci vypadají z druhé strany stolu dost jinak. Něco mě překvapilo, něco pobavilo a u něčeho jsem si říkala: „Tohle vážně ještě děláme?“
A tak o tom píšu. O hledání práce, náboru a všem, co se mezi kandidáty a firmami občas trochu zadrhne.
Protože se ukazuje, že v tom nejsem sama. Podobné zkušenosti mají moji přátelé, kandidáti, se kterými mluvím, i kolegové z HR.
Dvacet let zkušeností z jedné strany stolu. A pár docela výživných lekcí z té druhé.
Nepíšu jen o tom, co mě při hledání práce překvapilo nebo naštvalo. Zajímá mě i to, co říkají čísla a jak se věci skutečně dělají v náboru.
Každý díl proto stavím na konkrétních datech nebo náborových rozhodnutích. U dat uvádím, odkud pocházejí, kdo je sbíral a na jakém vzorku. Protože čísla bez kontextu umí někdy napáchat víc škody než užitku.
Často se věnuji lidem nad padesát. Ne náhodou. Právě tady je rozdíl mezi pohledem kandidáta a firmy občas vidět až nepříjemně dobře.
A protože jsem si vyzkoušela obě strany stolu, nechci jen ukazovat prstem na to, co nefunguje. U každého tématu hledám, co s tím může udělat kandidát a co firma.
První díl: Rok maturity. Věk kandidáta jsem z něj uměla dopočítat rychleji než DPH.
V americkém experimentu pozvali na administrativní pozice 14,4 % třicetiletých uchazeček a 7,6 % pětašedesátiletých. Věk prozrazoval právě rok maturity. Uchazečka ho z CV smazat může. Firma může udělat víc: při prvním třídění ho vůbec nechtít vidět.
Neumark, Burn, Button, Journal of Political Economy 2019 · USA, data 2014–2015, přes 40 000 žádostí
HR znám z obou stran – jako konzultantka i zevnitř firem. Nejraději pracuji s malými a středními firmami, kde se věci dají opravdu měnit, nejen o nich vést porady.
Baví mě, když práce s lidmi dostane systém, pravidla dávají smysl a všichni vědí, kdo za co odpovídá. Protože improvizace je fajn. Ale ne jako dlouhodobá HR strategie.
Píšu tam pravidelně. Jestli máte vlastní zkušenost z jedné či druhé strany stolu, napište mi.